JEN PLANÉ SNY aneb Proměny (pro)Ženy 

I holky si dovedou hezky hrát! A nejen ty náctileté! Bývají občas docela náročné. Domečky pro panenky rychle mění za půdní vestavby, vily s terasou, Vánoce v Karibiku. Jiným ale postačí jen zrcadlo, paleta šminek a pár hadříků, aby zvedly divadelní oponu z kusu záclony v rohu pokoje, aby se staly někým jiným, méně usmýkaným každodenností. Většinou jen na krátkou chvíli.
Občas ale i natrvalo, je-li u toho náhodou zvědavý objektiv. Moc mě baví být jim s ním občas nablízku a zachycovat tyhle jejich „nezodpovědné“ a „zbytné“ chvilky spontánní tvořivosti pro ostatní, případně i pro budoucí potřebu samotných aktérek. To až je nemilosrdný čas odplaví zase o notný kus dál po známé jednosměrce.

Dvě ukázky ze série pozvánek na výstavu fotografií Jen plané sny. Ostatní varianty hledejte na stránce"Fotoatelér a grafické studio BASTA" na Facebooku. Na této adrese najdete také dlalší galerie z vernisáže i z aktuálních nabídek fotoateliéru.

Na výstavě byly představeny následující tři série se třemi v rámci hlavního tématu odlišnými náměty, přístupy i zpracováním:

V sérii PROMĚNY, prezentované formou jednotlivých listů nástěnného kalendáře,
je divákova pozornost záměrně soustředěna na tvář jediné modelky. Kromě jejích vlastních mimických a hereckých kvalit tak nejlépe vynikne především um a nápaditost vizážistky a kadeřnice Lucie Loudínové. 

V cyklu LIGHT AND DREAMING se oproti tomu věnuji u současných moderních žen tolik oblíbenému Boudoir stylu, v jehož rámci se opět záměrně stylizují a idealizují samy aktérky v očích svých protějšků, případně s nimi dokonce hrají nejrůznější svádivé hry. Tentokrát už ovšem nejde jen o samotnou krásnou tvář, ale i o ne vždy ideálně tvarované tělo, což klade nové výzvy a technické překážky nejen před samotný model, ale i před snaživého fotografa. Výsledek by se totiž ideálu co možná nejvíc blížit měl. Do hry se nyní také častěji zapojují okolní prostředí, reálné i umělé osvětlení a nejrůznější rekvizity. I zde již můžeme občas objevit náznak jakéhosi příběhu.

Ten ovšem hraje největší roli ve třetí představené sérii, nazvané ŽENĚNÍ, v níž můžete vidět celé pasáže nebo jen jednotlivé vytržené okamžiky z několika pseudokomixových, teatrálně stylizovaných mikrodramat. Jejich konkrétní děj není nijak polopaticky vykládán a není ani tolik důležitý. Díky až na dřeň zjednodušeným kulisám a laciným rekvizitám však může, a měl by, tak trochu připomínat šťastné chvíle ideálního dětství. Rodiče právě někam zmizeli a dnešní zdravotní sestry nebo vědecké pracovnice se tehdy ještě mohly bez hrozby opovržení ze strany „rozumné“ části veřejnosti nadšeně proměňit tu na malé princezny, víly a čarodějnice, tu na upírky a padlé anděly.